Duše» autor: Čomby |
Bujará a nespoutaná
jako hřebec bez otěží
náladová prostě dáma
kdo nepoznal ji
ten snad nežil
Může zrušit gravitaci
může zapřít sama sebe
životu dát motivaci
i chladná být až zebe
Do vzpomínek do věží
uzavřená v samotě
snadno lze ji ublížit
v její křehké nahotě
Někdy cudná abatyše
pak zas kurtizána
pohrdne vždy ráda klišé
chce být milována
Neklidná i vášnivá
zakletá do kompromisu
když ji osud lásku vzal
bez soudu a bez procesu
Po té duši z měkké plyše
čas pomalu stéká
nevidíš ho není slyšet
však víš že někde je tam
Do vrásek se podepsal
do bolavých zad
duši tu si nepoddál
ta času umí krásně lhát
Nezestárneš nikdy věkem
možná jenom na oko
blbni lítej tímhle světem
hodně hodně vysoko
jako hřebec bez otěží
náladová prostě dáma
kdo nepoznal ji
ten snad nežil
Může zrušit gravitaci
může zapřít sama sebe
životu dát motivaci
i chladná být až zebe
Do vzpomínek do věží
uzavřená v samotě
snadno lze ji ublížit
v její křehké nahotě
Někdy cudná abatyše
pak zas kurtizána
pohrdne vždy ráda klišé
chce být milována
Neklidná i vášnivá
zakletá do kompromisu
když ji osud lásku vzal
bez soudu a bez procesu
Po té duši z měkké plyše
čas pomalu stéká
nevidíš ho není slyšet
však víš že někde je tam
Do vrásek se podepsal
do bolavých zad
duši tu si nepoddál
ta času umí krásně lhát
Nezestárneš nikdy věkem
možná jenom na oko
blbni lítej tímhle světem
hodně hodně vysoko
Tipů: 17
» 07.09.13
» komentářů: 9
» čteno: 708(11)
» posláno: 0
» nahlásit
» 09.09.2013 - 05:27
A pak duše řekne suše:
Už nechci tohle tělo,
každé duši nejvíc sluší
z mlhoviny bělo
Než omrzí ji nekonečno
a s prvním křikem
(žena - muž jen prostředníkem)
načne cestu mléčnou
ST
Už nechci tohle tělo,
každé duši nejvíc sluší
z mlhoviny bělo
Než omrzí ji nekonečno
a s prvním křikem
(žena - muž jen prostředníkem)
načne cestu mléčnou
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Hotel Život | Následující: Voníš spánkem