Nezdařený lov

Měsíc na nebi vysoko stál,
vítr si s listím pohrával,
sama noc tajemnou píseň pěla
a ona té písni rozuměla.

Šla, vždyť nic jí nebrání,
vyslechnout noční volání,
tvář měsíce se za mrak skryla,
když lidské tělo opustila.

Pak v podobě šedé vlčice,
běhala ve svitu měsíce,
vlčí píseň k nebi zněla,
na ostražitost zapomněla.

Jediná střela třeskla nocí,
bolest a pocit bezmoci,
i hvězdy se za mračna skryly,
aby tu hrůzu neviděly.

Naposledy vydechla, hlavu sklonila,
ve chvíli smrti se proměnila
a lovec stál, náhle zaskočený
nad tělem nahé mrtvé ženy.