tak nějak se vlastně nic nestalo

Bylo jedenáct hodin k ránu a slunce mi svítilo do pokoje jako pominutý. Přetočil jsem se na druhý bok a na poslední chvíli zastavil pocit dávení. Vedle mě se něco pohlo. Věděl jsem, že už v žádným případě neusnu ani kdybych sežral šest diazepamů. Sesunul jsem teda rezignovaně jednu nohu na podlau a ta druhá ji následovala. Zjistil jsem, že jsem uplně nahatý. Zkontroloval postel a sluneční paprsky padaly na mužskou tvář. Docela jsem si oddychl, když sem ji poznal a zjitil jsem, že je nasoukaná dokonce i do bundy. Jen jsem zakroutil hlavou a šel se vyblít do záchodu.
Naštěstí mám tenhle často navštevovaný výbytek moderna hned přes chodbu. Takže jsem si šel ulevit, to se dá po celodení chlastačce pochopit. Lil jsem do sebe všechno možný abych se po dvou měsících konečně zbavil tý otarvný opičky co se mi zahryzla na míchu. A
já jsem se celou tu dobu cítil jako mrtvola. Prvně v životě jsem se za sebe musel zastydět. Vždyď já takový nejsem. Aspoň to jsem si myslel. Jen se plížit ulicemi jako duch. Jenže těžko říct jak na vás čučí to publikum kolem vás.
No ale to odbíhám. Já už jsem prostě takovej. Hromada myšlenek a než stihnu vyžvanit jednu ta druhá už se dere napovrch.
Takže jsem se šel vyzvracet a ve vaně byla ta polonahá macatá ženská. Všude samý stehna a vlasy naperoxidovaný na blond. Ale taková ta úchylně hnusná blond, co jde vidět na čmoudech. I když jsem blil tak se neprobudila.
Bylo mi jasný, že musím zaskočit uklidit svou kuchyni. Dnes měl přijít můj domácí a já mu měl vysvětlit proč jsem nezaplatil nájem. Byl jsem měsíc pozadu.
Za spolubydící mám píču, co mě pomlouvá a mě se zrovna motala hlava jako kdyby mi tam tančila hromada
rozdivočených černošek. Takže jsem si nalil dvojitou whisku z colou a zametl popkorn. Ta tyčka na zemi nebyla moje, ale týpka v mí posteli. Říkali mu Kořen už ani nevím proč. Tak jsem vytřel podlahu až na tu blitku na podlaze.
Šel jsem probudit Kořena, ale tan byl kaša-malta. Žádné reakce. Takže nasrat. Nalil jsem si plechovku piva. Docela zajímavý kolik chlastu ze včera ještě zůstalo. Ale probudil se jiný host krom chlapa v mí posteli. Byla to ta blonďatá štěta. Prozradila mi, že si nechá říkat Trixie a že si nepamatuje jak se ke mě dostala. Já to věděl, ale zatloukal jsem.
Llhal jsem, že to není můj byt a že majitel někam zmizel. Prozradila i že se jí líbí můj zadek, tak jsem jí nalil dvojitou vodku z džusem. Byla milá.
Sedli jsme si v kuchyni a ona se snažila vybavit si jak se sem dostala. Zahrál jsem to na totální okno a zeptal se jí za kolik kouří. Bylo to celý divný protože všichni lidi, co jsem včera pozval se vypařili.
Trixie mi zatím dělala průměrnou ruční práci a pak se musela jít vyzvracet aby mohla pokračovat v kuřbě.
Ne nešla zvracet kvůli mýmu ptákovi.
Bylo to kvůli chlastu. Tak jako mi všichni v tohle ráno. Navrhl jsem jí ať si přitáhne kýbl a kdyžtak zvrací do něho. Mě to nevadilo. Kouřila zkušeně a já se konečně udělal. Vydávila to všechno do toho kýblu.
Otevřel jsem další pivo a jí nalil další vodku. Ztratila telefon, tak nemohla jak dát vědět svýmu pasákovi. Hrozně se mi chtělo někoho vyšoustat, ale na to byla pro mě moc tlustá.
"Hele kotě. já ti tady dám třicet babek za tu kuřbu, ale už budeš muset jít. Nechci tady žádný průser."
"Ale vždyť si řikal, že to není tvůj byt tak jaký průser." Nenechala se odbít a chmatala po mým péru jako hladová zombie po mozku plném vláknin.
"Ne fakt holka. Jseš sice moc fajn. Ale takhle do dál nepůjde." Začínala mě srát.
Musel jsem douklízet byt a aspoň trochu vystřízlivět. Tohle byl můj čtvrtý byt za sedum měsíců a hrozně se mi líbil. I když mi zabíjel inspiraci teď jsem hlavně chtěl klid a relax.
Aspoň na chvíli než se zdekuju zase někam dál. Jak řikám. Byl jsem mrtvej ale ještě jsem nějakou chvíli chtěl zůstat mrtvej.
Cítil jsem se zatraceně ztracenej a nevěděl co se sebou. Jen samý žvásty a hovno s toho.
Zaseknutej na jednom místě, který jsem žil pořád dokola. Stejný dny a hodiny a i ty zatracený minuty byly pořád dokola.
Ta děvka mi nerozumněla i když jsem se ji s tím svěřoval. Byla k ničemu.
Naběhl jsem do pokoje a prohledal všecky svoje šuplíky.
"Hele tady máš pětašedesát babek, že si mi ho vykouřila a musela mě poslouchat. Teď už prosím jdi."
Jenže ona mi pořád chmatala do rozkroku, že takový nádherný péro dlouho neviděla a že mi dá i zadarmo. A já se v té chvíli chtěl doopravdy pomilovat z někým koho bych měl rád a žádný úchylný kecy okolo. Chtělo se mi brečet a bylo mi s tý kurvy na nic. Prohledal jsem
Kořena který si pochrupoval na posteli a našel u něho dalších třicet babek.
"Hele to už máš skoro rovnou stovku za jednu kuřbu. Tohle já už nevydržím. Radši jdi, než se něco stane."
Uraženě začla hledat svý oblečení.
"No jak chceš kreténe, právě si přišel o úžasný šoust zdarma."
"Jasně, jasně."
Až konečně zmizela zamkl jsem hlavní vchod a šel znova zvracet. To pozdní ráno bylo náročnější než dvanáctka ve firmě na zpracování gumy. Mezilidský vztahy stojí za hovno. A ta nejspřízněnější duše ti nenabýdne pomoc když to zrovna potřebuješ.
Můj telefon zůstal hluchý.
Znova jsem to zkusil na Kořena, kterýho se mi konečně podařilo dostat z mý postele.
"Nechal jsi mi v obyváku povelikonoční dárek."
"Eééh, cože?" vypadal hrozně zničeně. Víc, než jsem byl já.
Jenže já v tu dobu neměl náladu na lítost. Odvedl jsem ho do obyváku k místu činnu.
"Ty vole já se poblil?" Zkonstatoval a pořád měl ten apatický výraz ve tváři.
"Jo. a taky sme tu měli štětku , ale ta už je pryč. Jenže si ji prý šoustal, tak jsem ti vybral peněženku a dal třicet babek a zbytek doplatil."
"Ty krávo jako fakt? To si vůbec nepamatuju. To byl teda večírek.." Bylo vidět, že se
snaží si vzpomenout a zatím přešel k mopu, který jsem tam už měl připravený.
Já zatím prohledal ledničku a nabýdl mu pivko a pizzu, která zůstala ode včera.
Chlast nechtěl, tak jsem si ho otevřel já a mu mrsknul do mikrovlnky tu italskou lahůdku připravenou od pakystánců.
"Pamatuješ si kde jsem tu kurvu vůbec sebrali?" Navázal jsem konverzaci.
"Poslední co mám v paměti je, že jsme šli ve dvě ráno pro džus do vodky."
"Tak to muselo být někdy v tu dobu."
Zmlkl jsem. Mikrovlnka o sobě dala vědět, že splnila svou práci a kurevsky pípala.
Vyrazil jsem z ní pizzu z vášní učitele, co vylije problémového žáka a postavil ji před Kořena. "Hele vole, asi to sežer a budeš muset vypadnout."
"Jo, musím se vyspat. můžu si tu zapálit?"
"Toto je nekuřáckej byt." Domácí měl přijít za čtyři hodiny.
"Jen jedno cígo to tě nezabije."
"Ale tebe možná jo." Zatvářil jsem se výhružně. Nesnáším, když mě nikdo neposlouchá. to
snad řikám jen do vzduchu nebo co.
"Hm."
Nic jsem mu na to neodpověděl a udělalo se mi znova šoufl po tom pivu.
Až odešel domů ještě jednou jsem vytřel podlahu a chtěl si jít lehnout. Zrovna došla spolubydlící. Chtěl jsem ji zabít pohledem a šel si lehnout a nastavil budík na půl
čtvrté i když ta kráva mi říkala, že domácí má přijít v pět.

Ve čtyři přišel domácí. nikdo mi nedal vědět zaklepáním na dveře a mě se pořád hrozně motala šiška. Dal jsem si panáka whisky jako vyprošťováka a shlédl se v zrcadle ve svým pokoji zatím, co mu pizda do hlavy valila lži. Jak si sem chci nastěhovat někoho a ani sem jí to neřekl. Což byla úplná pitomost. Nikdy ze mě nic takového nevypadlo.
Jak jsem se ukázal tak zmlkla. A já začal. Můj jazyk byl jako nezastavitelný kulomet.
Domácí se dozvěděl všechno. Jak už mi ta psychicky narušená ženská třikrát týdně sere s tím, že se odstěhuje, že se to táhne tři měsíce. Jak mě pomlouvá v práci, sere se mi do osobního života, chová se jak malé děcko i když je o pět let starší, nemá soudnost zneužívat mé osobní věci. A vyplázl jsem mu nájem co jsem mu dlužil i na měsíc dopředu.

Vona se nezmohla na žádný slovo. Domácí byl v klidu a já už doufal jen v to, že ona už konečně vypadne. Jenže ono prý zase ne, že čeká na někoho jinýho a blah, blah. Takže jsem si v duchu uvědomil, že to asi znamená válku.
Z domácím jsem si potřásl rukou, nahodil nějakej vtípek, na šel znova spát a ten den se tak nějak už vlastně nic nestalo.