Točím se a svět stojí
Hádejte, co dělám, když je v práci zrovna volný čas? Poezii normálně nepíšu, tak vás prosím, abyste mě za tento pokus hned neroznesli na kopytech :D
» autor: Ronkar |
Třeští mi hlava, jako střepy z rozbitého skla,
jako zrcadlo, ve kterém se ztratil náš obraz.
Vidím milióny hvězd, předzvěst sílícího zla,
a nejsou to hvězdy, je to jen jejich odraz.
Točím se a svět stojí.
Jako vlak na kolejích, cestující nekonečně dlouze,
aniž bychom znali svůj pravý cíl, věděli, kam jedou.
Můj dech z okna mizí v mračnech na obloze,
vše ze světa je do mě vryto žhavou jehlou.
Točím se a svět stojí.
Vidím tu krásu okolo, s pocitem, že jdu proti zdi,
přesto, že jsi blízko, nemohu se tě dotknout,
Nevím, k čemu to je. Raději zmiz, odejdi.
Vím, že je důvod, ale nemám už sílu oslepnout.
Točím se a svět stojí.
Křičím na tebe: Dost!
Copak neslyšíš?
Pak srdce pláče a cítím prázdnou zlost.
Copak neslyšíš?
Někdy mám pocit, že už se nezastavím.
Někdy mám strach, že se nezastavím.
jako zrcadlo, ve kterém se ztratil náš obraz.
Vidím milióny hvězd, předzvěst sílícího zla,
a nejsou to hvězdy, je to jen jejich odraz.
Točím se a svět stojí.
Jako vlak na kolejích, cestující nekonečně dlouze,
aniž bychom znali svůj pravý cíl, věděli, kam jedou.
Můj dech z okna mizí v mračnech na obloze,
vše ze světa je do mě vryto žhavou jehlou.
Točím se a svět stojí.
Vidím tu krásu okolo, s pocitem, že jdu proti zdi,
přesto, že jsi blízko, nemohu se tě dotknout,
Nevím, k čemu to je. Raději zmiz, odejdi.
Vím, že je důvod, ale nemám už sílu oslepnout.
Točím se a svět stojí.
Křičím na tebe: Dost!
Copak neslyšíš?
Pak srdce pláče a cítím prázdnou zlost.
Copak neslyšíš?
Někdy mám pocit, že už se nezastavím.
Někdy mám strach, že se nezastavím.
Tipů: 2
» 11.01.13
» komentářů: 0
» čteno: 733(7)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Dobrou chuť! | Následující: Umět s tebou