Bojovnice Srdce - Prolog

Kmen Vokonciů, který žil v povodí řek Durance a Isere ve Francii, byl rozhodně zvláštní, kdyby nebyl ani byste nečetli tato slova. V tomto kmeni žila čarodějka Latharna. Jako čarodějka znala spoustu věcí a používala je ku prospěchu kmene. Varovala je před nebezpečím v podobě jiných kmenů, přírodních katastrof i nemocí. Léčila lidi a předpovídala jim budoucnost.

Každé dítě, které se narodilo prošlo jejíma rukama a ona mu dala jméno, které nebylo ovlivněno ničím, co člověk spáchal, ale vycházelo pouze z toho, jaký se člověk narodil a jaký bude mít úděl v budoucnu. Pardon - spletla jsem se - skoro každé dítě. Latharna byla čarodějka a měla spoustu schopností, ale nemohla být na více místech najednou a nemohla vrátit čas.

Přímo uprostřed Samhainu, který byl jeden z nejhorších, co kmen zažil, se ve stejnou noc měly narodit dvě děti, dvě dívky. Jedné z nich dala Latharna jméno Caoimhe, což znamenalo něžná, milá. Druhá dívka se narodila téměř ve stejnou dobu jako Caoimhe, ale na druhé straně vesnice kmene Vokonciů. Nerozvážná matka dívky nepočkala na příchod Latharny a dala dívce jméno sama. Pojmenovala ji Sidheag.

Latharna v dobré víře, že dívce nedají jiné jméno, než ona určí, přišla do domu Sidheaginých rodiču. Když však přišla a uviděla dítě v matčině náručí, věděla, že je pozdě.
„Dearshul, co jsi to provedla?“ zeptala se Latharna zděšeně.
„Nepřišla jsi, dala jsem své dceři jméno sama.“
„Dearshul, když jsem ti dávala jméno, věděla jsem proč, ti ho dávám. Bylo to pro výstrahu. Víš, co tvoje jméno znamená?“
„Ne,“ odpověděla popravdě.
„Znamená věčně plačící. Dala jsem ti ho, abys to nikdy nemusela zažít, ale nepovedlo se. Navždy budeš litovat své chyby. Jaké jméno jsi dala své dceři?“
„Sidheag,“ odpověděla ustrašeně.
Na Latharnu šly mdloby. Dearshul nechápala, co způsobila tím, že své dceři takové jméno, ale Latharna to věděla.
„Sidheag. Nádherné jméno. Ale vyslovíš ho jen párkrát za život. Sidheag bude dcerou, jakou sis přála - krásnou a silnou. Ale jednoho dne odejde a jestli se vrátí... to je jen v rukou bohů. “
Latharna se otočila od matky a dcery, která si neprávem vysloužila tak nezáviděníhodný úděl.
„Latharno, počkej!“ zavolala Dearshul. „Co můžu udělat, jak to mám zvrátit? Třeba kdybys jí ty pojmenovala jinak...“
„Víš, že to nelze. Každý může být pojmenován pouze jednou. Nemohu to zvrátit.“
Sidheag. Nebylo to jméno, které se dávalo často. Zanamenalo vlčice. Ale poslední žena, kterou Latharna znala, a která nesla toto jméno, skončila neznámo kde. Opustila kmen a již nikdy se nevrátila. Ženy s tímto jménem byly nezvykle silné, rozené bojovnice a vůdkyně kmenů. Ale za všechno se platí i za moc a sílu.

Latharna se vrátila do své chýše ke svým knihám a zalistovala v nich. Marně se snažila najít způsob, jak osud té nevinné holčičky zvrátit.

Sidheag bude muset žít se svým osudem. Latharna se zatvrdila, že Sidheag bude pomáhat, jak nejvíce bude v její moci, aby jí pomohla zvrátit její osud, nebo jej alespoň ulehčit. Nevěděla, jestli to dokáže, ale věděla, že něco udělat musí.


Ve stejný den v kmeni Sekvanů se narodilo další dítě, tetokrát chlapec. Kmen Sekvanů neměl takové štěstí a neměl čarodějku, jako byla Latharna a tak jména neměla žádný zvláštní význam. Přece jen se ale občas narazilo na takové, ke kterým jejich jména opravu seděla. V případě toho narozeného chlapce tomu bylo stejně.

Dostal jméno Failbhe, což znamená lovec vlků. Vlčice a lovec vlků zrozeni v jeden den - to nebyla náhoda. Failbhe nevěděl nic o Sidheag a Sidheag přirozeně nevěděla nic o něm. Ale jejich životy byly spojené od chvíle, kdy se poprvé nadechli vzduchu kolem sebe a spatřili světlo světa. Nemohli se potkat hned, ale čas plyne rychle a ta doba, kdy se měli sejít, přišla dřív než čekali.

Kdyby Latharna věděla, že se ve stejný den narodila Sidheag i Failbhe věděla by, že se osudy obou změnily. Ale is ait an mac an saol. A tak to doopravdy je.