*ABSOLVENTKA KURZU*

Jednu dobu se mělo v kurzech autosugesce, autogénního tréninku či hypnózy docílit bezbolestného porodu. Výsledky byly ale všelijaké...
» autor: Tomáš
¨Tak já jsem vám měl rodičku,¨ začal primář doktor Špelda, ¨která rodila a četla přitom Čapkovy Povídky z jedné a z druhé kapsy. Prošla jedním z těch kurzů, co jsme jimi tak trochu zabočili do vašeho fochu, pane kolego Malino¨, prohodí letmo k přítomnému psychiatrovi. ¨V levé ruce držela tu knížku a pravou si klíďopíďo hladila břicho, když měla dojem, že se jí stahuje děloha. Představte si, že byla do těch povídek tak zabraná, že ani nevnímala, když jsem ji vyšetřoval! To je, co?

¨No a to tak vydrželo po celý porod?¨
ptá se zvědavě psychiatr Malina.

¨Moment, budete se ještě divit! Ten porod se totiž začal nenápadně komplikovat. Stahy sice byly pro ni bezbolestné, ale málo vydatné, aby porod postupoval tak, jak jsem očekával. Hlavička plodu prošla sotva do pánevního středu a dál ani o centimetr. Branka, to je zbytek děložního hrdla, pane kolego, už byla dávno zašlá, ale rodičku to vůbec nenutkalo, aby tlačila. Její protibolestná autosugesce byla zřejmě tak silná, že jsem začal pochybovat, zda to všechno skončí jak obvykle.

¨Paní Urbánková, odložte už tu knížku,¨
říkám jí, ¨teď musíte zabrat a tlačit, jak jen můžete !¨ Ale ona: ¨Okamžik, ještě tady ta vražda....¨

Víte, že jsem kliďas, ale tohle mě dopálilo. ¨Vražda sem, vražda tam, paní!¨ a odeberu jí toho napínavého Čapka. ¨Jak dostanete stah, musíte pořádně zatlačit!¨
¨Ale jak to mám dělat, pane primáři, vždyť mě k tomu nic nenutí ani nebolí!¨
bránila se jaksi nevinně.

Nechtělo se mi s ní dlouho diskutovat, poněvadž jsem viděl, že s ní nic nepořídím; napíchl jsem jí infuzi s oxytocinem a do půl hodiny byla hlavička plodu skoro v pánevním východu. Pak jsem použil vakuumextraktor, pro oba šetrnější než kleště. Krátce nato bylo dítě na světě. Myslíte, že ji to potěšilo? Kdepak! Řekla jen: ¨Fajn, že už to skončilo, pane primáři, díky!¨ a hned se dívala, kde leží ta Čapkova knížka.

¨Její dítě ji vůbec nezajímalo?¨ ptá se psychiatr jakoby nevěřícně.

¨To ano, ale teprve až dočetla tu kapitolu o vraždě! Bylo mi to nějak podezřelé, poněvadž s autosugescí to vůbec nehrálo dohromady,¨ oddechne si primář vzrušeně.
¨Já bych to nazval transpozicí osobnosti na podkladě kolosálně změněného hormonálního stavu na konci těhotenství a po porodu,¨ diagnostikuje pohotově doktor Malina. ¨Předpokládám ale, že vaše story ještě neskončila ?¨ zeptá se napjatě.
¨Máte pravdu, pane kolego,¨ vzdychne si primář.
¨Asi tak za dva týdny chce se mnou mluvit její muž.¨

¨Copak máte na srdci, pane Urbánku?¨
tuším něco nedobrého.

¨Nevím, jak vám to mám říct, pane primáři. Moje žena se o dítě stará, to je okay. Ale když nemá právě co dělat, tak čte samé ty krváky, vraždy a podobně. Mně ale nejvíc vadí, že si mě někdy v noci plete s naším malým a chce mě přebalovat, vyměnit plínku, víte? Nedá si to rozmluvit a já musím dospat s plínkou, poněvadž mě do rána ještě jednou kontroluje a bylo by zle, kdyby ji u mne nenašla, už jsem to jednou zkusil. Aby byl klid v rodině, tak s ní o tom ve dne nediskutuji. Jak to ale půjde dál, to mi dělá velkou starost.¨ Viděl jsem, že je mu skoro do pláče a že je teď na mně, abych ho nějak povzbudil.

¨To máte tak, pane Urbánku. V šestinedělí jsou ženy pod dalším a dosud jimi nepoznaným vlivem vlastních hormonů, které si s některými z nich –a to je právě vaše paní- všelijak zahrávají. Když to s ní nebude horší, tak to s ní těch šest týdnů musíte vydržet. Mělo by to trvat déle, tak jí zastavíme injekcemi kojení, tím její hormony dostaneme do obvyklých kolejí a v rodině bude zase pohoda!¨
Byl jsem přesvědčen, že jsem ho tím uklidnil a že se samo od sebe vše upravilo. Kdykoliv totiž jsem je oba později potkal, vždy se na mě oba usmáli a zamávali.

¨My muži neprožíváme žádné náhlé hormonální výkyvy, jako těhotné, šestinedělky nebo ženy vůbec. Proto je máme respektovat v jejich kritických časech a pomáhat jim. To si mnozí z nás vůbec neuvědomují a myslí si: jednou jseš žena, tak musíš otěhotnět, rodit, kojit, starat se o domácnost, o výchovu dětí a o mne, případně ještě vykonávat svoje povolání. A takových nás mužských je bohužel mnoho,¨ uzavřel tak nějak soudcovsky moudře psychiatr Malina.
Tipů: 15
» 15.12.12
» komentářů: 9
» čteno: 910(15)
» posláno: 0


» 15.12.2012 - 09:08
tak tohle mne doSTalo...představila jsem si tu účastnici a jejího přebalovaného manžela...pobavilo mne to i zamyslelo...
» 15.12.2012 - 12:17
....nic jsem na sobě v období šestinedělí nepozorovala!Naštěstí!Ale má kamarádka skočila z okna...je to citlivé období a muži si to moc neuvědomují jaký je to na ženu tlak...
ST
» 15.12.2012 - 13:36
ST))
» 16.12.2012 - 10:47
Já jsem si rovněž početl a samozřejmě s úsměvem na rtu. Jen si asi dám závazek do nového roku, že nebudu číst přespříliš. Hormony jsou prevíti a co kdyby si pro mé přílišné čtení na mě taky nějak zasedly?
» 16.12.2012 - 19:31
Moje spolužačka když v noci dítě křičelo, vzala z nočního stolku svoji sklenici s vodou a tou ho polila. Aby nemělo žízeň. :o))
» 17.12.2012 - 12:37
Nemá to chybu. Velmi zajímavá a poučná historka.
» 11.01.2013 - 08:08
V šestineděli to chce porozumění kolem sebe. Měla jsem tři děti a vím o čem to je. 1*****
» 08.04.2013 - 12:00
...kdyby tak bylo možné, aby se muži, alespoň na nějaký čas, mohli převtělit do žen a naopak...

...spoustě mužů by se pak otevřely oči...
» 22.02.2016 - 16:59
Pán to mohl brát jako trénink do pozdního věku. ;-)
Přebaloval jsem oba svoje rodiče. Ale to je z jiného soudku.
ST.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: *VÝTAH* | Následující: *Jak vlny osením...*

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.