se zápletkou...

chtěl jsem se vyučit
hvězdným pozorovatelem
bych mohl pochopit
jak uspořádat piknik
s veškerenstvem…

každý den začínal
bez svítající nápovědi
tím že jsem se prospal do bdění…

nalévali do mne
všelijaké počátky a konce
hmotu a prázdnotu
živly ideje
paradoxy
v kosmologickém rozjímání
na téma zvuk vzduchu v jeskyni
věci vnímané na dálku
které se vrátí
jak být vtipný i ve chvíli
kdy to nikdo neocení
požitek ze dne nebo roku nečinnosti
škoda dne nebo roku nečinnosti
mýtický stav dosažený nicneděláním
život promarněný nicneděláním
pocit když je člověk pozorován zevnitř
smích který člověk pozná
ačkoli ten kdo se směje není vidět
vlastní smích v krizových situacích
i smích ve skupině
ale stejně mě nezbavili
starých nevědomostí
a závislosti…

až se to stalo
sestoupila z jambů
posvátného moře
lávových proudů
trochu podivně vyzbrojena
momentovým klíčem
sírou
a dračí kůží
čímž mi však způsobila
náramnou kratochvíli…

její mluva byla neobyčejně bohatá
jako podzimní rosa v trávě
kolem ní se šířila vůně
rezonující do hloubky
jako basový tón u piana
a já na ní ulpěl jako list
co se v tom období přilepí
k nafukovacímu míči…

chtěl jsem se zeptat Tharsis
jaké brnění ochrání myšlenky?
a chvíli jsme bojoval s touhou říci
i něco jiného
avšak nechtěl jsem
rozčeřit sluneční paprsky
na její tváři…

zachvěla se
jako žhavý magnéziový drát
a já zaslechl tlukot srdce
komory i ucha
tepající společně v rytmu orákula…

příteli ukážu ti
kde má vesmír hnízdo
a jak chytit do oka
čilou chvíli…