Bludný kámen

Bludný kámen

Po našem náměstí stíny se plouží.
Jen lampy září a temná je noc.
Celý den pršelo. Blýská se z louží
Jak vítr lampami rozhání noc.

V podloubí stojí a tvář svoji ukrývá.
Tma je mu přítelem, maskou i zbraní.
Čeká tu na děvče. Denně tu chodívá.
Až půjde z práce tak vrhne se na ni.

Čas zvolna ubíhá. Po svém si běží
Lupič je neklidný. Zimou se chvěje
Desátá odbíjí na Černé věži.
Muž jenž nůž tasil ke své zkáze spěje.

Děvče již přichází, kabelku v ruce má.
Trochu s bojí, tato mladá dáma..
Již toho lituje, že se tak zdržela.
A potom musela domů jít sama.

Bojí se stínů a pustiny náměstí.
Tak spěchá podloubím. Podpatky klapou.
Náhle se z uličky vynoří turista.
Úplně zmatený turista s mapou.

Hezký a statný. A tváří se nešťastně.
Dívka se zastaví. Od strachu bledá.
Muž slušně pozdraví. Zeptá se nejasně.
Prý v městě ztratil se. Teď radu hledá..

Že zřejmě zabloudil. Kde prý je řeka?
Zbloudil snad poté, kdy na kámen šláp?.
Slavný bludný kámen, jenž v dlažbě tu čeká.
Dívce se uleví. Chce se jí smát.

„O bludném kameni říci vám dovedu.“
Trochu se zamyslí a potom řekne:
„Jen pojďte s mnou. A já vás tam dovedu“
Turista radostí před dívkou smekne.

Jdou tedy pospolu. Podpatky klapají.
Tam kde ten lupič se za sloupem skryl
Ten si lup rozmyslel. Utekl potají.
Tuší, že tady by nepochodil.
.
Teď prchá podloubím. A mizí v uličce.
Na plochu náměstí nechodí rád.
Je tam totiž kámen. Tam byla šibenice.
Viseli na ní ti, kdo chtěli krást.

Po našem náměstí stíny se plouží.
Jen lampy září a temná je noc.
Vítr již vysušil vodu všech louží.
Všude je ticho a tak: Dobrou noc!