Patnáct bodů uzavřené duše

1) Měj mě rád takovou, jaká jsem.
2) Jsem z vesnice, a spousta věcí pro mě má úplně jinou důležitost, než jak je vidí většiny. Vlastně mám hodnoty trochu odlišné i od většiny lidí vesnice, a mám je tak, protože je tak chci. Snaž se je, prosím akceptovat a pochopit.
3) Mám ráda zvířata. Jsou pro mě stejně důležitá, jako lidé… někdy i důležitější. To ale neznamená, že bych byla příliš naivní, jsem pouze poučená, a nejsem nevděčná.
4) Občas se uzavírám do sebe, ať už proto, že mě něco trápí, nebo protože to prostě potřebuju. Nesnaž se mě z toho stavu vytrhnout, zhroutila bych se.
5) Jsem často zasněná, a mám své utíkací světy. Počítej s tím, pokud spolu budem. Nikdy se mě jich nepokoušej zbavit, neupřednostnila bych tě před nimi.
6) Nejsem hezká, a to neříkám proto, že bych byla jedna z těch posedlých svým vzhledem, a které ve skutečnosti krásné jsou, ale proto, že je to skutečně tak, a že to vím. Budeš-li chtít být se mnou, nevyčítej mi to, jak vypadám, to mě už raděj suď za moji povahu, kterou, snad alespoň z části mohu ovlivnit.
7) Nesnáším žárlivost. Věrnost nikdy nežádám, ani neslibuji. Mám přátele i u opačného pohlaví, a budou-li mě ti potřebovat, třeba i v noci, půjdu. Není to tak, že bych byla nevěrná, bude-li tu však šance, že tím někomu pomůžu, zůstanu pryč, jak dlouho to bude potřeba. Budeš-li ty chtít mít jakékoliv vztahy s jinými ženami (popřípadě muži) nebudu ti v tom bránit. Dám v tom tobě i tvému úsudku plnou důvěru.
8) Bude-li ti připadat cokoliv v nepořádku, mluv. Nemám ráda tíživou atmosféru mlčenlivé nevědomosti, raději prozraď vše, co tě tíží, i kdyby sis myslel, že mě to rozzlobí. Ráda si tě vyslechnu, včetně toho, co v tobě bude vzbuzovat hněv.
9) Budeme-li mluvit, poslouchej. Slyšet není totéž jako poslouchat, a máme-li spolu vycházet, potřebuji vědět, že nad tím, co říkám, přemýšlíš.
10) Mám svá traumata z dětství. Můžu mít problém s objímáním, a taky líbáním na ústa. I když už celé roky pracuji na tom, aby to nebylo vidět, stále mě lidé děsí a jsem trochu nervózní z jakýchkoliv dotyků. To ovšem neznamená, že bych netoužila po něze, jen je pro mě těžší ji příjmout, takže budu-li ti připadat odtažitá, promiň.
11) Také si nevykládej špatně, uděláš-li prudší pohyb a já se automaticky přikrčím. Je to reflex, a i když se mi jej už daří potlačovat, stále se ještě občas projeví.
12) Není pro mě snadné se uvolnit, a občas mi to trvá, nebo se mi to nedaří vůbec.
13) Nejsem moc pořádkumilovná. Přílišný pořádek mi příjde neosobní a děsivý. Sama mám raději nepořádek. Postele stelu jen zřídkakdy, a pavučiny stírám, až když už je na nich tolik prachu, že se z nich pavouci rozmrzele stěhují. Celkově nejsem v domácích pracech nijak zvlášť dobrá. Budeš-li mě mít ale rád, budu se snažit.
14) Jsou dny, kdy kolem sebe nesnesu žádného člověka. Nebývají často, ale v takové dny se mohu vypařit, nezvedat mobil a neodpovídat na vzkazy. Nemyslím to zle, a budeš-li trpělivý, bez naléhání se ti zase brzy ozvu.
15) Nevím, jak moc dobře dokážu ještě někoho milovat. Dokážu se do druhých vcítit, a když na to příjde, dokážu se snad odevzdat, jenže to není totéž, jako láska, a ten, jenž by mě snad chtěl milovat, by s tím měl počítat. V hlubokých citech jsem se až příliš mockrát spálila, proto se jim už možná nejsem schopná odevzdávat tak moc, jak bych chtěla.
Dokážeš se s tím vůbec smířit?