Do vlnolamů

...jen tak...

Zavři své oči a poslouchej tiše
(nežli se noci přiblíží k ránu)
přistání na svém lechtivém břiše
polibku v podobě aeroplánu

Občas se budím v růžových brýlích.
Jsem vězněm vlastních optických klamů
když moře citů v milostných chvílích
naráží polehku do vlnolamů

Cítím se stejně - poprvé/posté
má stará duše se na Tvých rtech tříští
I když jsme domácí, anebo hosté
hrajeme společně na vlastním hřišti

Tipů: 24

» 05.10.12

» komentářů: 9

» čteno: 897(24)

» posláno: 0

» nahlásit

Ze sbírky: Střípky melancholie

Komentáře (9)

» 06.10.2012 - 08:00

Romana Šamanka LadyLoba

mne se dílko líbí :-)

Kdysi kdosi mi řekl, že jsem stará duše.
(Někdo, koho jsem si hodně vážila. Tedy vážím si ho doteď, ale už ho víc vnímám jako sobě rovného, ne jako někoho nade mnou resp. přede mnou v duchovním růstu.)

Ale jak se určuje věk duše, když je věčná?

Mému egu se ta představa, že jsem "stará duše" moc líbí dodnes.
Nebo to není jen ego?

» 06.10.2012 - 08:17

zenge

líbí!

» 06.10.2012 - 15:11

odettka

Pro (ne)milovníky vlnolamů... Krásná!

» 07.10.2012 - 09:28

vavaoko

I mě se líbí. ST

» 07.10.2012 - 15:13

churry

...jako děti...