Dopis

Drahá M,
znáš mě už dobře a tak víš, že si neustále na něco stěžuji. Ale toto… to je ta nejtěžší věc, jakou jsem kdy psal. Ty nejlépe víš, jaký byl můj vztah k ženám. Sám nevím, proč jsem to dělal. Možná jsem někoho hledal, slečnu dokonalou, možná jsem se bál s někým být, možná jsem měl pocit, že bych nebyl se žádnou šťastný. Jenže ono se to stalo… někoho jsem potkal. Při prvním setkání jsem byl slepý a city utopil v alkoholu. Ovšem když jsem ji uviděl podruhé, cítil jsem něco, co nikdy předtím. Bylo to zvláštní. Do srdce se mi vlil divný pocit, nepopsatelný žár, po zádech se mi šířil mráz a ruce se jemně třásly. Věděl jsem, že to je žena, s kterou mohu být šťastný, žena, s kterou chci být ne z rozmaru, ne z nudy, ale protože k ní opravdu něco cítím. Jen nevím, jak sní teď být a to mě rve na dva kusy…tou ženou jsi ty, M. Připadá mi, že nám život strašně rychle běží kupředu a já nechci v tom spěchu přehlednout všechny ty krásné věci. A ty, ty jsi ta nejkrásnější.

Tvuj MB