Zpověď ateisty

Rok 1938 - jaro

Je mi 5 ½ roku, nepřetržitě brečím a kvílím, že když se nedostanu do školy, umřu. Nikam do školy mne nevezmou, protože mi v září nebude šest. Moji rodiče jsou ze mne na mrtvici. Po usilovném pátrání zjišťují, že bych mohla chodit do církevní školy. Nezbytnou podmínkou je, že musím být pokřtěna. Slibuji hory doly, a tak konečně v 5 ½ letech přestanu být pohanem.

Rok 1938 až 1942
Chodím nadšeně do církevní školy, modlím se doma i v kostele, zpívám nábožné písně, studuji Bibli, chodím na procesí, křižuji se, křesťansky zdravím, pozorně sleduji výklady katechety.

Rok 1942 - DEN ZPOVĚDI
Přichází významný den v mém životě-první zpověď. Pečlivě si nalinkuji 10 oddílů - každý pro jeden článek Desatera Božích přikázání. Zpytuji svědomí. Seznam se úspěšně plní, jediné volné místo zbylo v oddíle nesesmilníš, (nikdo mi nechtěl vysvětlit, co to znamená). Hříchů mám přes stovku a já chodím po příbuzných a známých a prosím je úpěnlivě o odpuštění. Pak v kostele odříkám lítostivě své hříchy a předávám s pláčem předlouhý seznam zpovědníkovi.

Dostávám rozhřešení-mám se pomodlit 3x Otčenáš a 3x Zdrávas.
Jsem hluboce rozhořčena-tolik hříchů bylo spácháno za 10 let mého života a vše mi bude odpuštěno za pětiminutovou motlitbu? Nepochopila jsem logiku a tak se ze mne stal ateista!!!

Myslím si ale, že jsem na tom hůře než věřící – musím se spoléhat na sebe a morálku mít v sobě. Kdyby to šlo změnit, hned to udělám. Ale není mi dáno…….