Okapie

Kap –
déšť...
svět –
ztich´…
kap-
ky…
v lesklých
kap-
slích...
prší na
kap-
le…
padá na
ká-
pě...
kapky se kupí –
kapely
ná-
pěv…

a život sto-
jí
bytím in-
si-
tu
s citem je la-
pe
pro kapa-
citu
jsou v jeho kap-
sách
kapalné pá-
ry
má v kyprých pů-
dách
po kapiláry

voda se sná-
ší
a smývá
tva-
ry
od kapitá-
nů
po kapy-
ba-
ry
létají
kap-
ky
svět se v nich myje
svou melodií
zní o kapie.

(ó)
(kapie)
(oka pije)
(okap pije)
(okapie)

V temné husté berany se proměnily ovečky,
dlouhé čárky z nebes drtí krátce zemi na tečky,
k indiánským bubínkům lnou písní zalklé kanály
a běs se řítí krajinou,
tříští své střepy o skály,
je hlt a šedé kladivo teď bozi o zem opřeli,
režné nitě rozpukly do pnutých květů z oceli,
koňská pěna lesklých hřív teď zuří válkou chodníků
a sypká mlha cínová
šíří se nikam odnikud.
–

Kap –
tmou dobou...
kap –
tvým ránem...
kap –
chladné slzy
na výlohách
s porcelánem...

Kap –
do tváří...
kap –
do vlasů...
kap –
tuhle píseň
poznáš snadno
podle hlasu...

Kap –
tvým jitrem...
kap –
do šera...
kap –
tyhle zvuky
prostě
tahle báseň dělá...

Kap –
do kapes...
kap –
na líce...
kap –
ranní vánek
budí zplihlé

rozespalé

popelnice...

kap...

kap...

kap...

–

kap

–.