V lese

„Do prdele! Ti lidi jsou prasata! Podívej se tady na ten BORDEL okolo!“
Nevěřícně zírám. Moje žena a kanalizační žargon, to tu ještě nebylo. V mládí prošla přísnou katolickou výchovou a když jsem se s ní seznámil, některé všeobecně rozšířené výrazy ani nechápala. Tedy co znamenají. Nenaučila se to ani na lékařské fakultě, nadávat stylem „Do hýždí!“, nebo třeba „Rektum!“ by asi obveselilo okolí, ale ten říz to nemá.
Rychle jsem se šel podívat, co mou lepší polovičku tak rozohnilo. Je dobré některé skutečnosti znát, abych se náhodou v budoucnu nepotkal s létajícími talíři.
Byli jsme na kraji lesa, tedy asi před minutou jsme přijeli na hřiby a právě jsme vstupovali do něj, když moje Inka utrpěla onen šok. Mohlo mě napadnout, že je řeč o skládce. Můj občasný nepořádek doma v ní také probouzí zabijácké instinkty. Neštěstí jen per orální formou, neboli „na hubě“, jinak už je dávno po mně.
Kelímky z MacDonalda, pet lahve, sáčky od svačin, konzerv a dokonce dvě nádoby od motorového oleje. Musel jsem souhlasit. Bordel jak v lese.
Myslíte, že to bylo jen na kraji lesa? Tak tomu nevěřte. Pet lahve, sáčky a lahve od piva byly snad všudypřítomné. Když sbíráte houby, nemůžete to nevidět. Díváte se chtě nechtě na zem. Houby vysbírané pod náporem houbařů a bordel všude.
Jen tak mě napadlo. Ročně prý houbaři v Čechách nanosí z lesa deset tisíc tun hub. To znamená milióny návštěv lesa. Co kdyby každý, kdo do lesa vleze, vynesl alespoň jednu maličkost, která jej hyzdí? Jsem blbý idealista, pomyslel jsem si a vzal ty dvě flašky od oleje. V autě máme vždy zásobu igelitek a u pumpy se jich snadno zbavím. Inka vzala pet lahev. Ať si to každý dělá jak chce, ale my máme les rádi a budeme to tak dělat i nadále. Pro dobrý pocit.