Když myšlenky lžou..
***
» autorka: isisleo |
Potulovala jsem se v cizím světě , městě
nebo to byl cizí sen?
Už nevím.
Sametový háv dávno přešlé půlnoci
a střevíčky vyťukávají pomalou melodii myšlenek
..máme k sobě všichni tak daleko a v sobě pusto,
jako tady v této ulici..
Na rohu,
pod úrovní silnice zablikala malá bludička,
mrkla a postrčila mne do vrzajících dveří
..dej si víno a poslouchej..
V přítmí líně se vznášejícího šedavého kouře
jsou jen dvě bytosti,
tři dny neholený barman s knírem
a červenou košilí,
žena neurčitého věku s cigaretou v ruce,
drnká na historické piano
a smutným altem vyžilé šansoniérky zpívá.
..posadím se na barovou stoličku..
Přerostlý knír mi mlčky přisune skleničku čehosi
a ona zpívá,
jen tak , pro sebe,
o zbraních , co vítězně se ježí jen na druhé straně,
o touze po prvenství , po štěstí
po absolutní vlastní pravdě , která radila se s pýchou
a nasoukala se do bílého dne,
o lehkovážném předpeklí a odvaru hořkého rozčarování,
o lásce , která je hebkým přeludem
měkce obetkávaná souhrou oblačnosti,
o něžnosti a pokoře , když vítá sudbu neodvratnou.
Poslouchám s němou prosbou na rtech
..nepřestávej , zpívej dál..
Střídavě si s knírem naléváme
( do už upatlaných skleniček )
chuť žhavého slunce , sladkých jahod
a první kuličky deště.
Když myšlenky lžou
stačí nepatrný dotek prstů a tichý pohled
..máme k sobě blízko a uvnitř už není pusto..
nebo to byl cizí sen?
Už nevím.
Sametový háv dávno přešlé půlnoci
a střevíčky vyťukávají pomalou melodii myšlenek
..máme k sobě všichni tak daleko a v sobě pusto,
jako tady v této ulici..
Na rohu,
pod úrovní silnice zablikala malá bludička,
mrkla a postrčila mne do vrzajících dveří
..dej si víno a poslouchej..
V přítmí líně se vznášejícího šedavého kouře
jsou jen dvě bytosti,
tři dny neholený barman s knírem
a červenou košilí,
žena neurčitého věku s cigaretou v ruce,
drnká na historické piano
a smutným altem vyžilé šansoniérky zpívá.
..posadím se na barovou stoličku..
Přerostlý knír mi mlčky přisune skleničku čehosi
a ona zpívá,
jen tak , pro sebe,
o zbraních , co vítězně se ježí jen na druhé straně,
o touze po prvenství , po štěstí
po absolutní vlastní pravdě , která radila se s pýchou
a nasoukala se do bílého dne,
o lehkovážném předpeklí a odvaru hořkého rozčarování,
o lásce , která je hebkým přeludem
měkce obetkávaná souhrou oblačnosti,
o něžnosti a pokoře , když vítá sudbu neodvratnou.
Poslouchám s němou prosbou na rtech
..nepřestávej , zpívej dál..
Střídavě si s knírem naléváme
( do už upatlaných skleniček )
chuť žhavého slunce , sladkých jahod
a první kuličky deště.
Když myšlenky lžou
stačí nepatrný dotek prstů a tichý pohled
..máme k sobě blízko a uvnitř už není pusto..
» 13.03.2008
» komentářů: 8
» 13.03.2008 - 19:49
spare:
Možná už opravdu víš,
a tak lhát ani snít nemusíš.
Možná už opravdu víš,
a tak lhát ani snít nemusíš.
» 13.03.2008 - 20:56
s.e.n:
Pěkná příběhová báseň.
Člověk k člověku má blízko,někdy stačí pohled do očí či dotyk,jak píšeš.
Pěkná příběhová báseň.
Člověk k člověku má blízko,někdy stačí pohled do očí či dotyk,jak píšeš.
» 13.03.2008 - 20:59
Lota:
...když myšlenky lžou???...svět je tak plný lží, jak pak je možno jim uvěřit, třebaže pravdu mluví ??? ale myslím, že ty tvoje myšlenky vědí, že ...
...když myšlenky lžou???...svět je tak plný lží, jak pak je možno jim uvěřit, třebaže pravdu mluví ??? ale myslím, že ty tvoje myšlenky vědí, že ...
» 13.03.2008 - 21:10
j.c.:
..myšlenka, zasazená do akorů melodie dostává barvu, rytmus i pravdivost melodie, která ji provází... tak i lež může být krásná a ryzí pravda drásat nervy... naslouchej zpěvu, který nechce lhát i když se bojí říct pravdu...
Jiří s.
..myšlenka, zasazená do akorů melodie dostává barvu, rytmus i pravdivost melodie, která ji provází... tak i lež může být krásná a ryzí pravda drásat nervy... naslouchej zpěvu, který nechce lhát i když se bojí říct pravdu...
Jiří s.
» 13.03.2008 - 22:48
Levandule:
Nostalgická jako kyslík všedních dnů... pravda obyčejnosti života... který jen my lidé umíme protkat kuličkami deště čistého smutku z lásky... a jejich úsměvů...
Nostalgická jako kyslík všedních dnů... pravda obyčejnosti života... který jen my lidé umíme protkat kuličkami deště čistého smutku z lásky... a jejich úsměvů...
» 14.03.2008 - 00:14
WhiteSkull:
...mne zaujala ta neodvratná sudba ...kde já to jen slyšel ...safryš ...nejsi ty jedna z těch třech sudiček ...
...mne zaujala ta neodvratná sudba ...kde já to jen slyšel ...safryš ...nejsi ty jedna z těch třech sudiček ...
» 17.03.2008 - 12:33
Šerpík 1:
Tady myšlenky nelžou a skutečného si zde cení.
Pro prázdné pozlátko křišťálových číší tu prostě místo není.
Tady myšlenky nelžou a skutečného si zde cení.
Pro prázdné pozlátko křišťálových číší tu prostě místo není.
» 17.04.2008 - 11:08
Marcella:
... myšlení je prevít ...
... myšlení je prevít ...
Předchozí: Vzbuzený.. | Následující: Možná jsem ještě neřekla..