Staré dobré časy předvánoční

Nedávno nakoukl takhle po ránu kolega do kanceláře se slovy:“Tak už tu máme za tři měsíce vánoce ...“ Ale kuš, nestrašte. Když si představím ten kolotoč, co nás většinou čeká ... Ale když to vezmu kolem a kolem, jsou to hezké svátky. Ty vánoce. Hlavně s dětmi.

Tak a jak jste na tom vy? Nevíte s čím? No s vánocemi přece. Teda spíš se začátkem nebo lépe řečeno s předvánočním časem. Kdy vlastně má začínat?

Vypravila jsem se na obvyklý nákup do supermarketu a s hrůzou zjistila, že už je to tady. Ptáte se co? No vánoce! Sotva jsme odložili letní oblečení, venku ještě hřeje sluníčko a z regálů se na nás smějí všechny ty figurky, mnohdy jen stěží pojmenovatelné.

Čeká mě běžný nákup v supermarketu. Na parkoviště před ním se opírá sluníčko a v jeho paprscích tu hýří podzimními barvami těch několik vysazených stromků. Podzim jako vymalovaný. A za skleněnými dveřmi .... Vánoce.

Asi nejsem jediná, kdo tuhle skutečnost těžko nese. Pro nás, kteří si pamatují, že za předvánoční čas byl považován hlavně prosinec, je to pořád trochu nezvyklé. Nosily se čepice a rukavice. Stromy byly bez listí. Občas na ně padl poprašek sněhu nebo je ozdobila jinovatka. Na ulicích se prodávali stromky, pečené kaštany a zněly koledy. To býval pro mě předvánoční čas. To si pamatuju z dětství.

Teď jsem pevně rozhodnutá vzdorovat. Nepropadnout předvánočnímu šílenství hned v září (v lepším případě v říjnu). S tímto odhodláním vstupuji do supermarketu. Hned na kraji přivírám oči. Znám to tu jak své boty. Vždyť sem chodím tak často. Půjdu poslepu. Deset kroků a nalevo v regálu bych měla vzít kávu. Trochu pootevřu oči, abych sáhla správně. Ale co to! Z regálu se na mě směje Santa nebo kdo to k čertu vlastně je. Tak ne, káva dnes nebude. Spěšně pokračuji k rohlíkům. Míjím adventní kalendáře, sušenky Spekulatius i hromady kolekcí. Odvracím hlavu a spěchám pro ty rohlíky. Uf, zvládla jsem to. Vánoce jsou ještě daleko, opakuji si neustále. A pomalu tomu už začínám i věřit. Do reality mě nemilosrdně vrací rozhlas. Supermarketem se linou tóny koledy. Zacpávám si uši. Nechci je slyšet. Nechci je teď slyšet. Nesmím si pro příště zapomenout dát do kabelky špunty do uší. Já se ubráním téhle předčasné atmosféře vánoc. Já to zvládnu. Pomalu přestávám koledy vnímat. Je to jen běžný splývající zvuk patřící k nákupu zde.

Tak co ještě koupit? Jogurty, máslo a hurá domů. Hele, na vteřinku se zarazím, oni už dostali nové vánoční balící papíry. Ale no tak. Na ty je ještě spousta času. Rychle koukám jinam. Ale měli tam docela zajímavé motivy. Teda co jsem si stačila v té rychlosti všimnout. Přemítám. Bude ještě za měsíc takový výběr? Co když všichni propadnou nákupní horečce. Takové pěkné papíry ... Couvám dva kroky zpět. Pomalu otáčím hlavu na vyrovnané roličky papírů. Ale tenhle modrý, to je moc pěkný vzorek. Ten tu asi dlouho nevydrží. Chvilku bezradně stojím. Tak jo. Šup s třemi roličkami rovnou do košíku. A honem upaluji z místa činu k pokladně. Mám rozporuplné pocity. Radost, že letos budeme mít tak nádherně zabalené dárky a zároveň pocit provinění. Nezvládla jsem to. Nevydržela jsem. Zase mě dostali. No co, až přijdu domů, uložím pěkně důkladně ty provinilé papíry, abych je nemusela mít na očích. A budu doufat, že až budu chtít před vánocemi nějaké ty dárky zabalit, tak snad ty papíry najdu.

A příští rok se zkusím lépe posílit proti tlakům obchodníků. Možná se to jednou podaří a já z toho předvánočního souboje vyjdu vítězně.