Lovec a mláďata I.

Nebyla tehdy šance na záchranu,
zranění bylo velké a hluboké,
z pušky dostala smrtící ránu,
nic nechápalo kotě modrooké.

Byla krásnou, divokou šelmou,
která ve stejné krajině s lovcem žila,
přes zvláštní vztah, zůstala neznámou,
ta rána cestu poznání ukončila.

V srdci lovce však zůstala dál,
statečná sněžná levhartice,
teď nelehký úkol na sebe vzal,
když její mladé vychovat chce.

Ouško je, zdá se, statný sameček,
jméno dostal podle výrazné skvrny,
která tvoří na oušku límeček,
když kouknete se z jedné strany.

U mámy byl, když umírala,
k životu stále chtěl ji probudit,
obava jeho srdíčko svírala,
když chtěl ho lovec od ní odloudit.

Pracně dostal z jeskyně druhé mládě,
které důvěrně nazval Tlapičkou,
vše spíše bylo o velké náhodě,
byla malou, slabou samičkou.

Jméno dostala podle velké skvrny,
která její levou tlapku zdobila,
kožíšek měla hebký, nádherný,
stejně jako máma se mu líbila.

Obrovský úkol si předsevzal,
vychovat je a nevzít jim svobodu,
ale slib jejich mámě ho vázal,
jak však vychovat je, bez návodu...